19. 1. 2019 NOVOROČNÍ POUŤ POSVÁTNÝMI MÍSTY PRAHY

  V jedinou slunečnou sobotu po dlouhé době jsme se vydali na Novoroční pouť Prahou. Před ní i po ní se opět obloha zatáhla - krásné znamení, že je této aktivitě přáno i v roce 2019 :-).

19.1. 2019, v jedinou slunečnou sobotu po dlouhé době, jsme se vydali na první společnou doprovázenou pouť v tomto roce, na pouť posvátnými místy Prahy. Byl to nádherný slunečný, avšak také mrazivý den. Před ním i po něm se opět obloha zatáhla - krásné znamení, že je této aktivitě přáno i v roce 2019 :-).

Pouť jsme začali v kulturně komunitním centru ART na Letné, kde se nám dostalo velmi milého přivítání i pohoštění, za což moc děkujeme. Úvodní kruh účastníků naprosto zaplnil celý příjemný prostor centra. S mírným zpožděním díky zamrzlé Vysočině a tudíž zamrzlým autům "vysočanů"  jsme se nejprve seznámili s tím, co jsou společné doprovázené poutě. Tato novoroční pouť totiž  s sebou nesla nejen mnoho nového, ale také mnoho nových příchozích.

Hlavním tématem tedy byl nový počátek. Každý rok je jakýmsi novým počátkem, kdy začínáme psát další rok života. Mnozí se znova rozhlížejí, zda jdou svým správným směrem, zda už nejde jen o setrvačnost, zda je tento směr života ještě pro ně smysluplný. Stejně tak je dobré zhodnotit, zda s sebou neneseme příliš mnoho zátěže z minulých let. Možná nám už něco dávno neslouží a ani si neuvědomujeme, že to ještě máme naloženo v pomyslném životním batohu. Pouť vybídla k zamyšlení, jestli není třeba čas se s nějakou osobní zátěží rozloučit, aby se uvolnilo místo pro nové či pro větší lehkost v životě.

Druhým tématem se ukázalo téma přijímání změn a nelpění. Tato pouť byla nějak naplánovaná. Měla svoji trasu, své průvodce, svůj čas. Čas se posunul díky avizovanému mrazu. Průvodce Jana Bíma zastoupil průvodce Jirka Veselý a trasu jsme měnili podle aktuální situace. Kdybychom lpěli na původním plánu, žádná pouť by se neuskutečnila. Vnímám v tomto poselství mít svůj záměr, ale určitě nelpět na způsobu realizace. Naším záměrem byla pouť a ta se uskutečnila. Cesta k její realizaci nás díky změnám obohatila a posunula. Novou zkušeností se stalo i to, že někteří účastníci šli jen část cesty a poté se odpojili. Šli jinam, svojí cestou, za někým jiným, vedeni dalšími povinnostmi a časem.... A tak z velmi početné skupiny došla k cíli užší skupinka účastníků. Možná více stmelená...., ale také v takovém počtu, v jakém je možné se vejít do restaurace:-). V původním počtu bychom se nevešli. Tak i zmenšení mělo svůj důvod, minimálně uspokojení základní fyzické potřeby, hladu :-).

První zastavení pouti byl Nový Svět - jedno z nejkouzelnějších míst Prahy, nazýváno také nejzlatější. To proto, že zde žili velmi chudí lidé, a tak si své domy nazvali přívlastkem zlatý. U zlaté hvězdy, U Zlatého beránka, U Zlatého noha a tak podobně. S novým rokem jste tedy vstoupili do Nového Světa - krásná synchronicita. Nahoru do kopce k Loretě jsme prošli první zatěžkávací zkouškou vytlačení vozíků. A také jsme se mohli zamyslet, jak by se nám lehčeji šlo do životních kopců, jakou zátěž bychom mohli odložit. Zvonkohra Lorety vedla k zaposlouchání se do jejích tonů a možné také do tónů sebe sama. U Lorety nás opustili první odchozí účastníci.

Cesta pokračovala ke Strahovskému klášteru. Sice bylo stále azurové nebe, ale mráz už trošku zalézal pod kabáty a tak vyvstala odvážná otázka a rozhodování, zda půjdeme oklikou a nebo zvládneme schody se třemi vozíky. Bylo to docela velké dilema a pro někoho rezolutní "schody ne". No, dopadlo to tak, že "schody ano". Mužská síla a odhodlání zkrátka ten strach ze schodů převálcovali a věřím, že ho nechali někde dole pod schody či úplně rozpustili. Byli jsme nahoře. Ta, co se nejvíce bála schodů, byla šťastná, že nikdo nespadl a vše je OK, že vše zvládla. Měli jsme všichni velkou radost - někdy je totiž pár schodů překážkou tak velkou, že brání v cestě jinam. Poselství, které nese tato zkušenost, spatřuji v tom - říkat si v životě o pomoc nebo podporu, ale zkusit to. Překrásný výhled na Prahu z vyhlídky nám byl odměnou.

Za nedlouho jsme se ocitli na Petříně. Pavel, kterému se hůře píše, si připravil povídání o Petříně, jež mu sepsal Dominik. Spolupráce. Aspekt spolupráce nesla i jedna z karet úvodního kruhu. Petřín sám v sobě nese poselství nadchnutí se pro svůj záměr tak, že je možné zrealizovat i nemožné. Díky nadšení byl vystavěn za velmi krátkou dobu a finančně zajištěn. Jak často se v životě bojíme, že svůj sen neuskutečníme proto, že chybí finance či něco jiného.... Někteří se zahřáli svařáčkem u rozhledny, někteří zašli k labyrintu. Rozárium bylo zazimované, zůstává nám tedy inspirací pro jarní či letní návštěvu. Byli už jsme opravdu hodně vymrzlí, a tak jsme se rozhodli sjet lanovkou dolů.

Naše kroky vedly k Pražskému Jezulátku. Každý si zde podle svého pobyl, porozjímal, napsal prosby do koše přání a odevzdal s vírou v naplnění. Restaurace Pod Petřínem se stala posledním naším zastavením. Závěrečný kruh jsme udělali, samozřejmě mimo původní plán v KKC ART, a také netradičně - a to v restauraci za zvuků hudby a uskupení stolů do "L". Možná, že kruh nemusí být vždy ve tvaru kruhu.

Posdíleli jsme své prožitky a pocity. Zaznělo poděkování za možnost být s novými lidmi a poznat nové, zazněla opět spolupráce, semknutí. Zazněla jinakost pouti a její dynamika na rozdíl od předchozích. Zazněla také vzpomínka a věnování pouti blízkému zesnulému člověku. Zaznělo poznání, že lidé jsou často jiní, barevnější, než na první pohled.

Pouť tedy přinesla poznání, jež uvádím v úvodu - nový začátek, přijmout jinakost a změnu. Navíc poselství toho, že někteří lidé s námi půjdou poutí života jen část cesty, i když plánovali cestu celou. Třeba proto, že to pro ně už není pohodlné a nebo potřebují jít jinudy. A je to tak v pořádku. Je v tom svoboda sobě i druhým. Jako v předešlých poutích i tato ukázala velkou sounáležitost a pomoc ostatním. A za to moc děkujeme.

Děkujeme za to, že jste byli s námi. Za to, že díky vám jsme mohli prožít tento den a jeho poselství. Cestu do NOVÉHO roku z NOVÉHO Světa přes různé překážky AŽ na VRCHOL s překrásnou vyhlídkou na to, co jsme nechali za sebou a pod sebou. Se závěrečným usebráním a zamyšlením u Jezulátka a společným sdílením u dobrého jídla. Bez kohokoliv z vás bychom toto neprožili. Těšíme se na další společné putování.

Za Kruhcentrum, z.s., Ivana Kmochová

FOTOGALERIE 

Na akci se dále podíleli:  KKC ART Praha, Medou, z.s. a Jiří Veselý.

Akce byla podpořena Nadačním fondem pro Pelhřimovsko.

             

 Reference:

Chtěl bych poděkovat za dnešní pouť. Bylo to moc fajn. Mrzí mě, že jsme museli jít dříve, o to víc, že jsem nemohl pomoc s kolečkovými křesly do dalších kopců. Protože jsem nemohl být na závěrečném sdílení a vím, jak má Jirka rád slovy s více významy, píši jeden vhled, který jsem měl několikrát v průběhu poutě. To slovo se objevilo, jako karta na úvod, při rozhovoru s někým a také, když se mě někdo ptal, jak se připravit na smrt z hlediska šamanismu. To slovo je ODPOUŠTĚNÍ. A jak má Jirka rád slova ve slovech, uvědomil jsem si, že to slovo je od-POUŠŤ-ení. A tak, že když odpouštíme ( a je jedno jestli sobě nebo někomu), odcházím od pouště, tedy od místa, kde nic není, žádný život.

Mějte se hezky a děkuji.

Ondra 

 

Chtěla bych poděkovat za možnost zúčastnit se společné poutě, pro mě je to vždy hodně inspirativní. Paní Eva, o kterou se starám, byla jako vyměněná, pouť se jí moc líbila a já jsem zase měla kontakt na KKC ART, kam občas docházím dělat si radost. Člověk si uvědomuje vděčnost osudu, že je zdravý, ale i to, že může být prospěšný pro druhé. Je mi s vámi prostě hezky a to není málo. Pražskou pouť jsem si neužila, paní mi padala z vozíku, musela jsem stále být v pozornosti kolem ní, ale ona byla velmi spokojená a to bylo hlavní.

Magdalena Ria

 

 

 

O nás

Kruhcentrum, z. s
IČ: 02072491
Mírová 1247, 396 01  Humpolec 
Tel:   736 442 694, 776 780 801
Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
 
BANKOVNÍ SPOJENÍ
Fio banka,a.s., číslo účtu: 2501138648/2010
Facebook logo

Newsletter