26.8.2017 se opět sešli lidé ke společné doprovázené pouti lidí zdravých s lidmi s handicapem, tentokrát Brdskými lesy.     Úvodní  setkání  v milém a příjemném prostředí Modrého domečku v Řevnicích navodilo neformální a laskavou atmosféru.   Kavárna Modrý domeček  je sociální podnik, který zaměstnává lidi s duševním a mentálním onemocněním.     S radostí jsme využili jejich pohostinnosti a zázemí, za které velmi děkujeme.

CO PŘINESLA POUŤ BRDSKÝMI VRCHY

26. 8. 2017 se opět sešli lidé ke společné doprovázené pouti lidí zdravých s lidmi s handicapem, tentokrát Brdskými lesy.  Úvodní  setkání  v milém a příjemném prostředí Modrého domečku  v Řevnicích navodilo neformální a laskavou atmosféru. Kavárna Modrý domeček  je sociální podnik, který zaměstnává lidi s duševním a mentálním onemocněním.  S radostí jsme využili jejich pohostinnosti a zázemí, za které velmi děkujeme.

Spektrum účastníků pouti bylo pestré osobnostmi a bohaté svými příběhy, což ukázal hned úvodní kruh.  Velkým obohacením byly děti, stejně tak věková či genderová rozmanitost. Bližší sdílení se rozvinulo až během putování.  Auty jsme vyjeli na Skalku nad Mníškem pod Brdy a vydali se na cestu. Krajina opět zrcadlila rozhodování na křižovatkách, stejně jako se rozhodujeme na životních křižovatkách. Zvolili jsme tu těžší cestu J. Zrcadlila úsilí a podporu, jizvy dávno zapomenuté i bolavé…. Tím vším se prolínalo vzájemné poznávání a povídání, důvěra i zdrženlivost, veselost i  hloubání. V obtížnějším terénu jsme spojili síly při vytlačení  těch, „co všude mají vlastní židli“ do kopce. Tento termín vnesl Patrik a rychle se ujal.  V okamžiku, kdy jsme přicházeli mlčky propojeni ve dvojicích na poutní místo Skalka, začala hrát svatební hudba a v protisměru  přicházela také dvojice,  ženich a nevěsta,  slavnostními kroky ke svému oddávajícímu. Nádherná synchronicita.  Ne-náhodou nešlo o ledajakou nevěstu a ženicha, ale o věrohodnou Fionu a  Šreka…. poselství  tohoto setkání - humor i v zásadních věcech života?....možná.  Poutní místo Skalka je překrásné, nabité silnou energií, s bohatým výhledem na Mníšek a dále. Vychutnali jsme si toto vše umocněné „modrozlatým“ počasím. Trochu jsme se občerstvili, podívali se nahoru k Poustevně a obohatili se poutavým vyprávěním Jana Bíma o tomto místu. V okamžiku, kdy jsme se rozhodli pokračovat v cestě, se opět rozezněla svatební hudba a přicházeli další novomanželé… další krásná ne-náhoda.

Naše cesta pokračovala k Zázračnému prameni, kde jsme se moc rádi v letním horku osvěžili. Od pramene naše kroky už vedl tak trochu hlad…. takže  rovnou do příjemné restaurace v Mníšku. Dali jsme si pozdní oběd a přemístili se zpět do Modrého Domečku. Sladká tečka v podobě výborných dezertů, kávy či jiných dobrot nás opět malinko uzemnila a sdělili jsme si tak vzájemná poznání a postřehy z prožitého dne.

Vyplynulo, že velkou inspirací byl Patrik – nesmírně pozitivní člověk, psycholog „na kolečkách“. Jeho optimismus a pohled na život je nakažlivý a je velkým důkazem, že život na vozíku nemusí nést žádná omezení v tom, aby člověk dosáhl svých cílů a snů. Zkrátka si všude vozí „vlastní židli“ a to je celé. Nádherným okamžikem byla svatba „v pravý okamžik“. Atmosféra Skalky se stala pro mnohé nezapomenutelnou. V neposlední řadě v sobě nesl velkou inspiraci i Modrý domeček svojí prací a lidmi, kteří jej tvoří. Pěkné bylo sdělení jedné kolemjdoucí,  že naše skupinka v sobě nesla  už z dálky zvláštní energii. Radostné bylo jiné sdělení muže, že se rozhodl trochu změnit pohled na svůj život. A mnoho dalšího. To zásadní, co společný čas přinesl každému osobně a sedá to někde uvnitř, se možná dozvíme někdy později ….a nebo taky vůbec J. Důležité je, že se tak stalo.

Děkujeme všem, kteří byli s námi. Kdyby kdokoliv chyběl, byli bychom o něco ochuzeni. Děkujeme za otevřenost, důvěru i radost.

FOTOGALERIE ZDE

Reference:

Sobotní výlet byl super a moc se mi líbil, jsem ráda za výpravu. Občas jsem narazila na kamen protože   k Patrikovi je veliká zodpovědnost o Invalidu, tak to je taky soustředit se na něho a koukat po dalších cestě aby se nic nestalo.  Ale ono jo, se stalo,  já Patrika víc naklonila a spadla jsem, udělala jsem si něco s kolenem,  ale teď už to je dobrý,  mám radost že jsem ho dala zase nazpátek. Jsem ho narovnala a jsem byla moc  pyšná za to, že jsem ho dala nazpátek, narovnala. Děkuji  i ostatním že mi pomohli a to není vše. Cesta byla  moc hezká, tak hezká výprava, moc se mi tam líbilo, děkuji všem, i ta cukrárna ta byla nádherná.  Snad se uvidím zase znovu se všemi, který jsem tam viděla na tý výpravě. Se na další těším, děkuji všem .

Evička 

Pro mě to bylo užitečné setkání poměrně různých lidí, kteří ale mají zároveň i něco společného. Vnímal jsem tam potenciál ke vzájemnému obohacování. Někdy se člověk při setkání s někým na pohled více "postiženým" (- ty uvozovky už budu asi používat pořád - teda než se mi zafixuje nějaký lepší výraz - třeba jiný, zvláštní, odlišný(?) ) trošku zastydí a má nový podnět a inspiraci, aby leccos nahlížel trochu jinak než dřív. 

 Pavel

Měla jsem možnost účastnit se pouze zahájení poutě, ale i to bylo pro mě velmi pozitivní zkušeností. Velmi oceňuji připravenou dopravu i přepravu poutníků a flexibilitu ve výběru trasy (znalost terénu). Uvítání poutníků bylo spontánní, a přesto jsem nezaregistrovala momenty, kdy by někdo nebyl vtažen a přijat poutnickou skupinou.Seznamování a představování každého účastníka s pomocí karet vnímám jako zpestření a pomoc lidem, kteří se nedokážou plně vyjádřit, potřebují vizuální podporu pro verbální sdělení. Zároveň byly karty velmi inspirativní a propojily už dopředu některé účastníky, pravděpodobně daly možnost ke sdílení a otvíraly tak téma hovoru.Naladění se a usebrání při zvuku tibetské mísy krásně naladilo na putování.Mluvila jsem s Vojtou, který se pouti účastnil,  a ptala se na to, jak pouť prožil a co pro něho znamenala. Cítil se užitečný a velmi se mu líbila skupina mladých lidí, se kterými se bavil.

Martina Hazuková, Modrý domeček

 PODPOŘILI NÁS:

     Město Humpolec